SIM karta:
Technologie SIM karty je jednou z nejpopulárnějších technologií, která se používá v mobilních telefonech k aktivaci připojení a ke komunikaci a vytváření odkazů se serverovým systémem a také se používá v různých elektrické a elektronické projekty . Jedná se o modul identity předplatitele, který obsahuje integrovaný obvod pro uložení mezinárodní mobilní identity předplatitele nebo IMSI a klíče k identifikaci a autentizaci předplatitelů v komunikačním systému. SIM je vložena do a chytrá karta které lze odebrat a přenést na různé mobilní telefony. SIM karta poskytuje bezpečnostní systém uživatelům. První SIM karta byla vyrobena v roce 1991 společnostmi Giesecke a Deviant of Sagem communications ve Francii.
Data uložená na SIM kartě zahrnují jedinečné sériové číslo ICCID, International Mobile Subscriber Identity nebo IMSI, informace o ověřování zabezpečení, dočasné informace o síti, osobní identifikační číslo nebo PIN a osobní odblokovací kód nebo PUK pro odblokování. SIM karta obsahuje vnitřní paměť, ve které jsou uložena data, osobní a finanční informace, identita pro GSM / CDMA. Moderní SIM karty umožňují ukládání aplikačních dat, která komunikují se sluchátkem nebo serverem pomocí sady nástrojů pro aplikaci SIM. SIM karta ukládá informace specifické pro síť k ověření identity účastníka v síti. Z mnoha klíčů jsou nejdůležitější klíče ICCID, IMSI, ověřovací klíč nebo Ki, Local Area Identification nebo LAI a číslo tísňového volání specifické pro operátora. Micro sim byl vynalezen pro nejnovější mobilní telefony. SIM také obsahuje další data, jako je číslo střediska služeb krátkých zpráv nebo SMSC, jméno poskytovatele služeb nebo SPN, číslo pro vytáčení služby nebo SDN, služba s přidanou hodnotou nebo VAS atd. SIM se dodává v různých datových kapacitách od 32 kB do 128 kB a může ukládat 250 kontaktů.
Klávesy SIM karty:
1. Identifikátor integrované obvodové karty nebo ICCID - Je to číslo primárního účtu, které má 19 číslic. Toto číslo má části jako Identifikační číslo vydavatele nebo IIN, Identifikace jednotlivého účtu, Kontrolní číslice atd.
dva. Mezinárodní identita mobilního předplatitele nebo IMSI - Používá se k identifikaci sítě jednotlivého operátora. Normálně má 109 číslic. Jeho první 3 číslice představují kód mobilní země nebo MCC, další 2 až 3 číslice představují kód mobilní sítě nebo MNC, další číslice představují identifikační číslo mobilního předplatitele nebo MSIN.
3. Ověřovací klíč nebo Ki - Je to 128 bitů, které se používají k ověření SIM karty v mobilní síti. Každá SIM má jedinečný personalizační klíč přiřazený operátorem během personalizace. Ověřovací klíč je také uložen v databázi sítě dopravce. Když se mobilní telefon poprvé aktivuje pomocí SIM karty, získá ze SIM karty mezinárodní identitu mobilního účastníka nebo IMSI a předá jej mobilnímu operátorovi k ověření. Databáze v operačním systému poté vyhledá příchozí IMSI a přidružený ověřovací klíč. Databáze operátorů poté vygeneruje náhodné číslo nebo RAND a podepíše jej pomocí IMSI a dá další číslo s názvem Signed Response 1 (SRES_ 1). RAND bude odeslán do mobilního telefonu a SIM jej poté podepíše ověřovacím klíčem a vytvoří SRES_ 2, který pak předá do sítě operátora. Síť operátora poté porovná SRES_1, který vyrobil, a SRES_2 z mobilního telefonu. Pokud se obě shodují, je SIM ověřena.
4. Identita oblasti oblasti nebo LAI - Jedná se o dostupné informace o místní síti uložené na SIM kartě. Síť operátora je rozdělena do různých malých oblastí, z nichž každá má LAI.
5. SMS zprávy - Na SIM kartu lze uložit mnoho SMS
6. Kontakty - Na SIM kartu lze uložit přibližně 250 kontaktů.
Funkce SIM karty:
SIM karta plní následující funkce:
1) Identifikuje předplatitele: IMSI naprogramovaný na SIM kartě je identita předplatitele. Každá IMSI je mapována na mobilní číslo a zřízena na HLR, aby bylo možné identifikovat předplatitele.
2) Ověřit předplatitele: Jedná se o proces, kdy pomocí ověřovacího algoritmu na SIM kartě poskytuje každý předplatitel jedinečnou odpověď na základě IMSI (uloženého na SIM) a RAND (poskytovaného sítí). Přiřazením této odpovědi k hodnotám vypočítaným v síti je do sítě přihlášen legální účastník, který nyní může využívat služeb poskytovatele mobilních služeb. SIM karta se stává funkcí mobilní práce.
3) Úložiště: Pro ukládání telefonních čísel a SMS.
4) Aplikace: SIM Tool Kit nebo standard GSM 11.14 umožňuje vytváření
Aplikace na SIM poskytují základní informace na vyžádání a další
Aplikace pro m-commerce, chatování, mobilní vysílání, zálohování telefonního seznamu,
Služby založené na poloze atd.
Mikroprocesorové SIM karty:
Nejdůležitější součástí SIM karty je její mikrokontrolér. Jedná se o čip velikosti papíru, což je typická ROM s velikostí mezi 64 KB až 512 KB. Velikost paměti RAM se pohybuje v rozmezí 1 kB až 8 kB, zatímco velikost EEPROM je v rozmezí 16 kB až 512 kB. ROM obsahuje operační systém nebo operační systém karty, zatímco EEPROM obsahuje data zvaná personalizace, která zahrnuje bezpečnostní klíče, telefonní seznam, nastavení SMS atd. Provozní napětí SIM může být 1,8 V, 3 V nebo 5 V, ale provozní napětí většina moderních SIM podporuje 5V, 3V a 1,8V.
Existují dva typy mikroprocesorových karet. Tyto karty mají formu kontaktních karet, které vyžadují čtečku karet, nebo bezkontaktních karet, které k ovládání používají vysokofrekvenční signály.
Typy SIM karty:
Existují dva typy SIM karet, které jsou GSM a CDMA:
GSM:
Technologie GSM znamená Global System for Mobiles a její založení lze připsat společnosti Bell Laboratories v roce 1970. Využívá systém s přepínáním obvodů a rozděluje každý signál 200 kHz na 8 časových slotů 25 kHz a pracuje v 900 MHz, 800 MHz a 1,8 Pásma GHz. Využívá úzkopásmovou přenosovou techniku - v zásadě Time Division Access Multiplexing. Rychlost přenosu dat se pohybuje od 64 kb / s do 120 kb / s.
CDMA:
CDMA znamená vícenásobný přístup s dělením kódu, který vysvětluje princip komunikačního kanálu, který využívá technologii rozprostřeného spektra a speciální kódovací schéma, kterým je schéma multiplexování s časovým dělením a schéma multiplexování s frekvenčním dělením.
